úterý 26. července 2016

Cesta do Prahy & Velká Amerika

Ahoj Charmings!
Je pátek, 18 hodin a právě sedím v pokoji u Kristýnky, která mě pozvala na pár dní k ní do Prahy. Rozhodly jsme se, že vám každá napíšeme článek o našich společných dnech v jejím rodném městě. Pravděpodobně ho vydám ale až příští týden, tak se na mě prosím nezlobte :)

Do Prahy jsem se vydala ve středu ráno, kdy mě stihlo "naštvat" hned několik drobností. Můj vlak měl klasicky zpoždění, na nádraží nebyla houska s mozzarellou a rajčaty a ve žlutým vlaku nebyl jablečný mošt. Musela jsem si dát tedy mátový čaj, který jsem si jako hrdinka dala bez medu, samozřejmě, že mi nechutnal. No a pak si celé kupéčko objednalo koláč, takže Lůca prostě musela taky #ovce. Nakonec jsem po třech a půl hodinách skončila v Praze.

Jen co jsem si zavezla věci ke kamarádce, už jsme šly do města, kde jsem si chtěla koupit tvářenku od NYX, který je "nově" na Smíchově. To by nebyl můj skvělý den, kdyby ji měli. Samozřejmě, že neměli. Tak možná zase za rok.

Zároveň jsme stihly navštívit i Náplavku, ze které mám pár hezkých fotek.


Večer nás čekalo už jenom grilování...a taky škrábání losů. Můžete nám gratulovat, vyhrály jsme 3x20 Kč :D.


Čtvrtek pak už byl mnohem dobrodružnější. Rozhodly jsme se si udělat výlet na hrad Karlštejn, a protože poblíž Karlštejna jsou i lomy Velká a Malá Amerika, tak jsem samozřejmě měla skvělý nápad se na ně jít podívat. Nebudu ale předbíhat, nejdříve vám ukážu fotky tohoto krásného hradu. A samozřejmě jsme si musely dát ledovou tříšť na posilněnou, do toho obrovského kopce.


Nakonec jsme se rozhodly jít z hradu zkratkou, abychom nemusely jít po tom šíleném kopci plném lidí zase zpátky dolů. Jako oběd jsme si vytáhly chipsy a byly pěkně vysmáté, protože jsme netušily, co nás teprve čeká.


Můj perfektní outfit na výšlap na lomy...


No a protože mám perfektní orientační smysl a nemohly jsme najít žlutou značku, po které jsme se měly k lomům dostat, rozhodla jsem, že se vydáme vlevo. Bohužel jsme nakonec pak došly pod ten Karlštejn, přesně tam, kde bychom se dostaly, kdybychom šly právě po tom kopci plném lidí. Tam jsme ale zjistily, že nejdříve musíme jít po červené a až pak po žluté značce. Takže jsme se vracely zase zpátky pod naši "zkratku" z Karlštejna. Z naší zkratky jsme vyšly ve 12:00, takže když jsme se pod ni pak vrátily, bylo už 12:40. A to jsme teprve šly na ty lomy.


Vešly jsme do lesa a nechaly se vést červenou značkou. Došly jsme k Dubu sedmi bratří a zjistily, že Malá Amerika je ještě kilometr od nás. Zvažovaly jsme, jestli vůbec půjdeme na tu Velkou, jelikož jsme šly pořád do kopce, takže jsme si daly pěkně do těla.


Po dalším dlouhém stoupání jsme nakonec Malou Ameriku objevily a stihla nás i jemná krátká přeháňka. 


Objevení Malé Ameriky bylo pro nás doslova jako chytnout druhý dech. Po dvou kilometrech do kopce od Karlštejna jsme si řekly, že když už jsme viděly ten menší lom, že přece nakonec musíme vidět i ten hlavní - Velkou Ameriku.

Tak jsme se po nějaké době ocitly opět na sluníčku, šly jsme přes první louku tohoto dne a pak další a další.


Ušly jsme dalšího půl kilometru (i když nám to připadalo jako další dva kilometry) a všimly si zašitého Lomu politických vězňů.


Po dalších a dalších kopcích jsme se konečně ocitly u Lomu Velká Amerika. Byly jsme totálně vyřízené, takže selfíčko ani fotka u lomu nepřipadala v úvahu, ale fotky tohoto krásného lomu samozřejmě máme. Nejvtipnější byly asi jenom ti, kteří si přijeli autem k lomu, cvakli selfie a zase odjeli. #lenošinejvětší. Doufám, že potom k těm fotkám na instagram napsali, jak si to sami vyšlápli. Alespoň jsme s Kris pochopily, proč všichni na těch fotkách vypadají tak dobře. Autem umí jet každý. Ale rozhodně ten výšlap za to stál, podívejte se sami.


Snad nejhorší z celého dne byla cesta zpátky. Zabloudily jsme. Opět. Asi hodinu jsme hledaly cestu zpět, jenom kvůli tomu, že Kris rozhodla, že půjdeme kolem lomu dokola a ne zpátky po žluté, která nás k lomu nakonec dovedla. Několikrát jsme dokonce potkaly i další rodiny, které se s námi motaly v kruhu. Nevěděly jsme kudy jít, až mě nenapadlo nic lepšího, než si to střihnout přes pole. Podle mě zkratkou. Bohužel pole vedlo akorát ke kolejím, po kterých jsme jít nemohly, takže jsme se brodily přes pole zpátky. Abych připomněla, měla jsem na sobě tu sukni, takže mám nohu plnou štípanců. Nakonec jsme se vrátily skoro zpět k lomu, až jsme po několikáté potkaly několik paní, které nám pomohly najít cestu zpět ke Karlštejnu. Ještě, že se tam objevily, jinak bychom se tam motaly ještě dnes. Došly jsme zpátky do Karlštejna a totálně zničené jsme sedly na vlak. A samozřejmě jsme si předtím musely dát borůvkovou zmrzlinu za odměnu, že jsme ten výlet vůbec přežily. Celá cesta trvala asi 4 - 5 hodin plných zoufalství.


Myslím, že na lomy už asi nikdy nepůjdeme, ale rozhodně mi můžete do komentářů napsat další místo, které bych určitě měla navštívit. Ostatní zážitky z Prahy uvidíte v dalším článku. Mějte se zatím krásně! :)

5 komentářů:

  1. :DDD na lomy pošli největšího nepřítele :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda :D a bez tohodle článku, aby nevěděl kudy jít, když jsme si to taky hledaly samy :D

      Vymazat
  2. super článek a moc krásné zážitky tak hlavně že jste si to užily :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Praha je nádherná, dúfam, že v najbližšom čase sa mi podarí navštíviť ju. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vyzerá to tam nádherne! ♥ A gratulujem k výhre v lose! :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za Váš nádherný komentář! :)

© 2013 - 2017 The Luckiness