pátek 24. března 2017

Jací jsou muži v Londýně?

Krásný den všem!
Patříte do skupiny holek, která si říká, že za Čecha by se nevdala a rozhodně by si mezi něma nevybrala někoho ani na krátkodobý vztah? Nezoufejte. Trable s klukama jsou všude na světě. I tady v Londýně. A v Česku jsou mnohem menší :)

V dnešním článku vám představím pár chlapců/mužů, s kterými jsem se za ten půl rok stihla seznámit. Předem upozorňuji, že všichni z nich jsou Arabové, takže jejich a naše mentalita je úplně odlišná, a možná i proto si tady občas připadám, že pokud zůstanu v Londýně, zůstanu navždy sama. O pravého Brita tady téměř nezavadíte.


Pan "Ozvu se ti, když si budu chtít užít"

Aneb můj tehdejší přítel. Dnes už spolu nejsme, ale zůstali jsme kamarádi. Ukončila jsem to já a to zejména proto, že jsem měla pocit, že jsme spolu akorát kvůli sexu. Když jsme se viděli, akorát jsme spolu spali. Když jsem chtěla někam zajít ven, musela jsem ho téměř prosit. Vrcholem bylo, když jsem s ním chtěla jedno dopoledne někam vypadnout, nikam jsme samozřejmě nešli a jeho výmluva byla, že jsem mu nezavolala abych ho vzbudila. Pokud by se mnou někam opravdu chtěl jít, tak by si přece nařídil budíka ne?
Co se týče našeho "vztahu", byli jsme opravdu kamarádi s výhodama. Neříkám, že mi musí můj přítel každý den něco kupovat, to rozhodně ne, ale i pitomou růži jsem dostala už snad od každého kromě něj.
Jako kamarád skvělý, jako boyfriend už bohužel méně. Možná je to tím, že ještě není na vztah vyspělý a připravený (je o rok mladší než já a víte, jak to kluci s tím dospíváním mají), ale jednoho dne z něj třeba bude skvělý přítel, kdo ví. To je ve hvězdách :)

Pan "Sorry, vůbec se neznáme, ale vyspala by ses se mnou?"

Aneb nabídka, která se rozhodně odmítá. Dostala se ke mě asi po čtrnácti dnech, kdy jsem začala pracovat v naší restauraci. Tento kluk na mě začal čekat před prací každý den, aby se mě zeptal, jestli mám přítele. V rámci sebezáchovy jsem musela zalhat, že mám (i když jak bych to po 14 dnech v Londýně stihla, že jo?). Měla jsem pak chvíli klid, ale o měsíc a půl později začal zase. A neodradilo ho ani to, že jsem tehdy byla s Panem "Ozvu se ti, když si budu chtít užít". Protože by mi to přece udělal líp, že jo. Ach ta mužská ješitnost.

Pan "Zakázané ovoce chutná nejlépe"

Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít něco s někým o sedmnáct let starším. Z nějakého neznámého důvodu jsem to měla v hlavně nastaveno tak, že o cokoliv starší 28 let bych si kolo ani neopřela. Zakázané ovoce slavil ke konci roku čtyřicet. Ano, prosím pěkně, čtyřicet. Nezakazuji si ho kvůli věku (s kterým samozřejmě souvisí i manželka a dvě děti, naštěstí nebo naneštěstí v jeho zemi), protože když jsme spolu absolutně nemyslím na to, kolik mu je, a povězme si upřímně, on na těch čtyřicet ani rozhodně nevypadá a rozhodně se tak nechová. Jediný problém vlastně je, že občas říká věci tak, jak se mu hodí a hlavně...spal se zástupkyní skoro každé země. Číňanka, Italka, Bulharka, Američanka, Afričanka...ano, má hodně bohatou  a pestrou minulost.  
Ale ať ho zase jenom nehaním, jako kamarád je skvělý a když chce, tak pomůže s čímkoliv. Nenechá lidi jen tak ve štychu :)

Pan "Vezmeš si mě za tisíc liber?"

Většina z vás tohle neví, takže na úvod vysvětlím. S manželstvím se tady obchoduje. Muž arabského původu si vezme Evropanku a pokud s ní zůstane tři roky, dostane britské občanství. Nebo tak nějak to tady funguje. No a aby z toho ta Evropanka něco měla, dostane od něj zaplaceno. Tisíc liber byla zatím nejmenší nabídka, kterou jsem za tento malý podvod dostala. No a tento Pan je tak zoufalý, že se mě už ptá, jestli by si ho nevzala i nějaká moje kamarádka. Takže opravdu ne, nevzala.


Pan "Tichý kamarád"

Který ve skutečnosti není vůbec tichý, ale nemluví anglicky. Přitom jeden na druhém vidíme, že bychom si skvěle rozumněli ať už jako přátelé, nebo i něco víc. Já arabsky umím bohužel žalostně málo, pouze to, co jsem za půl roku stihla pochytit a to na normální konverzaci bohužel nestačí. Ale i tak mě vždycky obejme po mém příchodu do práce :) A máme za sebou i skvělý zážitek, když jsme šli z práce polovinu cestu pěšky jen tak, protože jsme se chtěli projít spolu, i když jsme se moc nepobavili.

Pan "Jede tenhle autobus do stanice X?"

Asi i nejhorší kluk, s kterým jsem se tady setkala. Vyhlídnul si mě už na autobusové zastávce, kde jsem se náhodou potkala s mým ex přítelem. Poté jsem nastoupila do autobusu a tento dotyčný za mnou přišel a zeptal se, jestli tento autobus jede na určité místo. Když jsem řekla, že ano, tak si ke mě přisednul a nemohla jsem se ho zbavit. Vystoupil na stejné zastávce a zbavovala jsem se ho další půl hodiny. Tehdy mi jeho přítomnost ani tolik nevadila, samozřejmě měl kecy typu, jak jsem mohla chodit s Panem "Ozvu se ti, když si budu chtít užít" a že on takový rozhodně není. Druhý den mě už čekaly zprávy typu, jak mám pěkné prsa a zadek. Takže...opravdu není takový jako můj ex přítel. Je totiž ještě horší.

Pan "Stalker"

Spletla jsem se. Tenhle je ze všech nejhorší a zároveň poslední, kterého vám dnes představím. Trápil mě hodně ze začátku, když jsem se do Londýna nastěhovala a začala pracovat. Každý den jsem na zastávce viděla jednoho muže, který mě pořád sledoval. Začal mě děsit, možná nechtěl, možná jsem byla paranoidní. Nastupoval do stejného autobusu jako já a když jsem se schválně rozhodla autobus změnit (abych měla od něj klid), změnil ho taky. Jednou jsem dokonce musela jít do restaurace, kde pracuje můj ex, abych se tak od toho muže "zachránila". A nejvíc creepy bylo, když jsem ho jednou nechala jet napřed a on mi při nástupu do autobusu řekl "uvidíme se zítra".
Je to zhruba čtrtnáct dní, kdy jsem ho po několika měsících potkala znovu. Snažím se na něj nereagovat a nevšímat si ho. I když mi skoro přes celý autobus ukazoval, ať si k němu přisednu. Pořád mě děsí, ale tak nějak doufám, že je neškodný a jenom ho baví mě děsit.

Z dnešního článku je to vše, budu ráda, když se pod něj jakkoliv vyjádříte. Dejte mi vědět jak se vám článek líbil a jestli jste se nad některým z těchto typů pozastavili. Budu se těšit u dalšího článku! :)

Tento článek byl napsaný s rezervou a nadsázkou, rozhodně neměl nikoho urazit ani zesměšnit. Ale někdy se nad něčím prostě pobavit musíme :)

3 komentáře:

  1. Tak Arabové jsou takoví jiní všude..:D

    eLblog

    OdpovědětVymazat
  2. Teď se asi spousta lidí urazí, ale musím to napsat. Jak píšeš, v Londýně o Brita nezavadíš, což je strašný, vzhledem k tomu, že je to hlavní město s počtem obyvatel jako česká republika. A pak nemá nastat problém, když ta mentalita ke skutečně úplně jinde. Z toho co popisuješ mám pocit, že takové to, že pro araba žena není rovnoprávná muži, je skutečně zafixováno v jejich mysli přesně tak, jak se povídá. Sama jich pár potkávám v práci a musím říct, že občas mě zaráží, co jim vyleze z úst. Nevím, hodně lidí mě kritizuje, že jsem "rasistka", přitom mě barva kůže vůbec nezajímá. Pokud ale přeci jdu do země, která není moje, musím de přizpůsobit tamní mentalitě a ne že budu zavádět svoje zvyky a to ve finále v přístupu ke všemu. Pak si z Londýna nemají britové dělat legraci. Za tři roky jsem nepotkala brita, co by zauvažoval nad Londýnem jako nad budoucím bydlištěm, protože kdo chce být menšinou ve vlastní zemi?
    Nicméně z druhé strany, taky jsem se vídala s pár brity a oni si nemají jeden druhému moc vyčítat. Jeden mi po měsíci řekl že se mimochodem vrací k jeho ex, další "ojel" všechno, co se hýbá nicméně o tom já jsem naovně nevěděla, další se urazil, když jsem se po prvním kafi rozhodla nepokračovat dál a tak podobně. Nicméně ve srovnání s tím, co píšeš je to asi úplné nic. Ale stalkera jsem také měla. Našel úplně všude, kde bydlim, na veškerých sociálních médiích(i ty, co vůbec nemám propojené a nepoužívám a mám dost vzdálená jména od mého jména jako takového) a začaly mi chodit zprávy typu "dneska jsem tě viděl" v den, kdy jsem byla jenom doma až na moment, kdy jsem vyběhla ven vynést odpadky. Být tebou nosím sebou pepřák(ačkoliv je v Uk omezen). Nikdy nevíš, zvlášť s tou arabskou mentalitou, kdy oni mají všechno trochu jinak.

    OdpovědětVymazat
  3. Článek mě pohltil teda musím říct :) píšeš poutavě a kdyby ses chtěla mrknout ke mě na blog, budu ráda.

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za Váš nádherný komentář! :)

© 2013 - 2017 The Luckiness