úterý 11. dubna 2017

Na skok v Česku

Krásný den všem!
Nikdy by mě nenapadlo, že budu do České republiky a vlastně celkově i domů jezdit pouze na návštěvu a na dovolenou. Na dovolenou se přece jezdí hlavně do zahraničí. Ale jak už víte, v zahraničí už půl roku bydlím.
A zrovna za pár hodin mi letí letadlo zpátky do Londýna.

Jaké to bylo vrátit se po půl roce do Česka?
Zvláštní.

Po půl roce jsem viděla české nápisy a musela jsem si zvyknout, že nemůžu už říkat nahlas, co si myslím, protože mi všichni rozumí. Musela jsem si zvyknout také na to, že bych měla v obchodech a službách začít mluvit zase česky a také na to, že auta jezdí "opačně" a jako první se musím podívat doleva a až pak doprava. Což je největší kámen úrazu, když jsem se dva měsíce přeučovala v Londýně se první podívat vpravo a až pak vlevo. Díky komukoliv, kdo udělal ty nápisy na londýnských přechodech, které vám řeknou, jakým směrem se musíte podívat. Už nejednou mi to určitě zachránilo život.

Ale abych moc neodbočila...
2. dubna jsem po osmnácti hodinové cestě dorazila do Prahy (tímto zdravím Danny, která rozhodla, že pojedeme autobusem!) a celý den byla s mou kamarádkou Kristýnkou. Možná se ptáte, proč jsem nejela přímo domů do Ostravy. Bylo to proto, že Tokio Hotel měli následující den v Praze koncert, a proto jsem si vybrala termín dovolené zrovna takto (no vlastně jsem plánovala být v Anglii jenom půl roku a vrátit se právě v době koncertu, ale nakonec jsem přijela do Česka jenom na dovolenou a rozhodla se v Anglii ještě chvíli žít).
Už v neděli jsme si všimly, že Tokio hotel jsou v Praze (díky Bille za tvé Instastories!) a naháněly je téměř všude, kde se dalo (podle Billových instrukcí). Sice jsme je nechytly, ale neděli jsme si i tak užily.

Následující den jsme byly skoro celou dobu před SaSaZu, kde se koncert konal. Potkala jsem spoustu známých tváří (které znám už několik let, ať už jsem je viděla na předešlých koncertech, nebo je znala pouze z Facebooku) a den si maximálně užila. Hlavně tu VIP část (protože na koncertě jsem byla o dvacet dní dřív v Londýně), kde jsme byli na zvukové zkoušce a pak si střihli fotku s kapelou.


No a v úterý ráno jsem přijela domů. Všichni byli překvapení, co dělám tak brzo doma, protože jsem jim nakukala, že přijedu až večer. Největší radost jsem však měla z toho, že jsem viděla po půl roce svého psa a z toho, že mě po tak dlouhé době poznala a pamatuje si mě ♥ Brečela jsem radostí půl hodiny a nebyla k uklidnění. Nekecám.

Ve středu jsem měla odpočinkový den a zůstala jsem doma s rodinou. Ve čtvrtek jsem potkala mé kamarádky z bývalé práce, v pátek jsem šla s kamarádem na kafe a v sobotu na kafe s kamarádkou, kterou považuji za svou sestru. Známe se neuvěřitelných 23 let, je ode mně mladší pouze o necelé dva měsíce a známe se díky našim rodičům opravdu od miminek.

V neděli jsem si dala po půl roce konečně vanu (u nás doma v Londýně to řeším pouze sprchou, přece jenom bydlím s dalšíma třema klukama a necítím se ještě na tolik komfortně, abych si dala dvou hodinovou vanu) a netroškařila jsem. Zkusila jsem svou první Lush balistiku.
No a včera jsem dokoupila poslední dárky pro mé kamarády v Londýně a stihla poslední kafe s mou kamarádkou. Tímto zdravím všechny, kteří si na mě udělali čas bez jakýchkoliv výmluv! :)

Za pár hodin mě čeká loučení s mou rodinou a mým psíkem, ale na druhou stranu zase vítání s mými přáteli v Londýně. Život není vůbec jednoduchý, když máte dvě místa, kterým říkáte domov a jsou oddělené od sebe několik set kilometrů...

Věřím, že mě v Londýně čeká opět plno nových zážitků a že se do Česka zase brzy vrátím.

Budu se na vás těšit u dalšího článku! :)
úterý 4. dubna 2017

Čtyřikrát na čtyři Němce

Krásný večer všem!
Vítám vás po dlouhé době u článku, který píšu z České Republiky. V neděli ráno jsem přijela do Česka. Termín mé dovolené jsem si vybrala záměrně, do Prahy přijeli Tokio Hotel.
Vlastně to bylo trošku jinak...

Když jsem odjížděla z Česka s vidinou Au Pair life, myslela jsem, že se na konci března vrátím do Česka natrvalo. To se ale změnilo. Au Pair jsem se nestala (nebo spíše stala, ale po týdnu jsem utekla) a přestěhovala se do Londýna. Tam jsem si našla práci, přátele, přítele a cítila jsem se tam hrozně šťastná. A tak jsem se rozhodla zůstat v Londýně do doby neurčité. V práci jsem si vzala tedy pouze dovolenou a přesně za týden se vracím zpět. Teď už ale odbočuji, chtěla jsem se rozepsat totiž o úplně něčem jiném.

O mé lásce k těmto čtyřem Němcům. O Tokio Hotel.

Všechno to začalo v roce 2005, kdy jsem viděla jejich první videoklip a nebyla si jistá, jestli se mi ta kapela vlastně líbí nebo ne. Čím častěji jsem písničku Duch Den Monsun slyšela, tím víc se mi začala líbit. A pak Schrei, Rette Mich...zná to asi každá jejich fanynka, která je poslouchá od začátku.


I přes velkou neoblibu některých mých přátel, spolužáků a lidí okolo, jsem si tyto čtyři kluky z Německa zamilovala. Poslouchala jsem všechny písničky, kupovala si jejich merch (trička, boty, polštáře, deku, mikinu - ano, do dneška ještě některé tyto věci stále mám) a byla jsem nejvíc unešena z frontmana Billa.

7.4.2007 kapela dorazila do mého rodného města Ostravy a já na koncertě samozřejmě nemohla chybět. Šla jsem s mou nejlepší kamarádkou, která taky obdivovala Billa. No musím říct, že cestou zpět z koncertu jsem básnila jenom o jeho dvojčeti Tomovi. Něco se zlomilo a já se totálně zamilovala do Toma.

Roky plynuly dál a v roce 2010, přesněji 15.3.2010 se konal další koncert, tentokrát v Praze. Na kterém jsem samozřejmě taky nemohla chybět.


A pak přišla dlouhá pauza. Kapela se stála a nevydala pět let album. V roce 2015 přišla s turné Feel It All, na kterém se prodávaly i VIP lístky. Tohoto turné jsem se bohužel nezúčastnila a mrzí mě to. Bohužel jsem tehdy neměla peníze, protože jsem si platila dovolenou v Barceloně a setkání s herci z The Vampire Diaries, takže se to prostě zvládnout nedalo.

Ale letos se píše rok 2017 a Tokio Hotel vydali opět novou desku a přišli s novou Tour Dream Machine. Tour začala 12. března 2017 v Londýně a já měla v plánu jít pouze do Prahy. Jenomže moje úžasná kamarádka Danny mi koupila i lístek do Londýna, protože by byl přece hřích nejít na koncert do města, ve kterém bydlíme.

No a včera se konal koncert v Praze, ve kterém jsem měla i VIP Scream, které zahrnovalo zvukovou zkoušku kapely a skupinovou fotku s kapelou a všemi, kteří měli stejné VIP. Oba koncerty jsem si neskutečně užila a kluky miluji snad čím dál víc. Už je to neuvěřitelných dvanáct let. A ano, Tom je stále můj favorit. Už 10 let.


Trochu se nám kluci změnili, co říkáte? :)


Máte taky nějakou takovou oblíbenou kapelu? Nebo jste i vy přímo Aliens, tedy fanoušky kapely Tokio Hotel? :)
© 2013 - 2017 The Luckiness