čtvrtek 3. srpna 2017

Jací jsou muži v Londýně? pt. 2


Tak jo, pojďme se o tom zase pobavit. Pamatujete si, jak jsem vám zhruba před půl rokem představila pár typů kluků, které jsem za tu dobu, co žiji v Londýně, poznala? Článek to byl celkem úspěšný a jak jsem předpokládala, rozdělil vás na dva tábory. Ten první tábor pochopil, že článek je napsaný s nadsázkou a nemá nikoho zesměšnit. A od těch ostatních jsem dostala nejednu nemilou zprávu. Ale i přes to jsem se rozhodla vydat druhý díl. Možná bude někdy i třetí, protože Arabové se na evropské holky prostě lepí :)

Ještě než začneme bych udělala takovou malou rekapitulaci z předchozího dílu. Jak se na ty kluky dívám s odstupem půl roku.

S mým ex přítelem jsme teď kamarádi. Hodně dobří kamarádi. Mám ho mnohem raději než kdy dřív a asi to tak mělo být. Naprosto nám vyhovuje se vidět jednou za čas, zajít někam na kafe a nehádat se tak, jako to bylo, když jsme spolu chodili. 

Kluk, který mi nabízel sex po 14 dnech od doby, co jsem začala pracovat tam, kde pracuji, už dávno není v Londýně. Odjel tuším do Francie a pak se vrátil do rodného Maroka. 

Zakázané ovoce, které nejlíp chutná, chutná opravdu skvěle a už jsme spolu sestěhovaní i v pokoji, trávíme spolu každý den i mimo práci a celkově je jeden z pro mě nejdůležitějších lidí tady v Londýně.

Kluk, který mi nabízel sňatek za tisíc liber se už celkem uklidil. Alespoň jsem si to myslela do včerejška. Našel si mou kamarádku na facebooku a ta mi poslala screen všeho, co jí napsal. Byl na ni hodný a v momentě, kdy mu řekla, že nemá zájem jít s ním na rande, ji začal nazývat špínou atd. Takže ho dneska v práci asi něčím praštím.

Tichý kamarád je stále tichý kamarád, ale stejně ho mám moc ráda. Je to fajn kluk :)

Kluk, který se mě ptal, jestli jede autobus tam, kam si myslí, že jede...se naštěstí už neozval. Jakmile jsem mu přestala odepisovat na jeho hnusné oplzlé zprávy, dal pokoj.

No a poslední je Pan Stalker, kterého jsem naštěstí od doby napsání předchozího dílu neviděla.



Teď už ale k další skupince kluků.

Pan "Půjdu s tebou na rande, jenom proto, že mi to nařídil někdo jiný"

Aneb kluk, kterého jsem zapomněla zmínit v první části. Tato příhoda se mi totiž stala už v lednu. Pozval mě na rande ten nejhezčí kluk z vedlejší restaurace. Byl hrozně roztomilý a dva kluci z mojí práce věděli, že jsem z něj totálně hotová. A tak nám domluvili spolu rande. Všechno probíhalo dobře, pořád jsme se měli o čem bavit, měli jsme společné zájmy, prostě ideální rande v restauraci se sklenkou vína. Ten kluk sám pak navrhnul, abychom se sešli za další dva dny. Ale nikdy se už neozval. Později jsem se pak dozvěděla, že se mnou šel jenom proto, aby mi udělal radost, protože mu to kluci z mojí práce "nařídili". Ale proč tedy pak navrhoval další setkání, tomu pořád ještě nerozumím.

Pan "Sice se vůbec neznáme, ale můžu tě políbit?"

Tento kluk pracuje taky ve vedlejší (ale jiné) restauraci. A je taky hrozně roztomilý, asi jako většina egypťanů. Víc jak půl roku jsem ho neznala a ani jsem si nevšimla, že pracuje hned vedle. Ale jednou jsem seděla venku před prací, čekala na svůj odvoz a volala si s kamarádem, když jsem si všimla, že mě ten kluk pozoruje. Pak mi dokonce ukázal, ať jdu k němu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem si myslela, že ukazuje na někoho jiného (i když za mnou byla zeď #blondemoment483). A tak tam dál stál, až se nakonec rozhodl odejít. Po pár minutách se ale vrátil a sednul si ke mně. Počkal, až dokončím svůj hovor a začal se se mnou bavit. Po klasických otázkách typu "kolik ti je a jak dlouho tady pracuješ?" přešel rovnou k věci a zeptal se, jestli mě může políbit. Čímž naprosto rozbil všechny mé sympatie a výhled na nové kamarádství, protože mi tím začal ukazovat, o co mu ve skutečnosti jde a časem se mi to potvrdilo, protože mě hned několikrát pozval k sobě domů a já jsem vždy slušně odmítla.

Pan "Prodavač"

Tohle je celkem nový kousek. Nedaleko od domu máme obchod, který je otevřený až do půl 2 do rána. Takže občas po práci chodím nakupovat právě tam. A večerní/noční směnu má právě tento kluk. Je mu 24, takže jsme se občas vždycky hodili do řeči. Jenomže pak mě pozval rovnou k sobě do postele. Teď už si telefonuje pokaždé s nějakou holkou a mě už ani nepozdraví. Asi si myslel, že to bude mít se mnou jednodušší.

Pan "Dva měsíce přátelství jsou dost na to, aby sis mě vzala"

Můj kamarád, který se do mě zamiloval. Začal s námi pracovat těsně před Ramadánem, takže jsme se viděli každý den v práci a občas někam zašli i po směně. Já jsem v tom viděla pouze čisté kamarádství, takže jsem byla dost překvapená, když jsem přišla do práce a zjistila, že tam dotyčný pan "M" vykládá o tom, jak se jednou spolu vezmeme a budeme mít hromadu dětí. O tom bych snad nejdřív musela něco vědět ne? Nakonec ho po dvou měsících manažer z práce vyhodil, protože nebyl tak dobrý, jak by si představoval. Ale i teď - měsíc a půl po jeho odchodu - se mě na něj občas kolegové v práci ptají. Jo a mimochodem, tenhle kluk je spolubydlící "Tichého kamaráda" z předchozího dílu.

Pan "Jedna schůzka je dost na to, aby sis mě vzala"

Jo uznávám, tohle je asi ten největší extrém ze všech. Díky A. znám logicky spoustu jeho kamarádů. Jeden z nich (říkejme mu "H") se ho ptal, jestli nezná někoho, kdo mu může pomoct s angličtinou. No a protože mám pedagogiku vystudovanou, doporučil mu nic netuše mě. A tak jsem šla s klukem "H" na kafe, pokecat o tom, kdy s tou angličtinou chce začít, že to přece není žádný problém mu pomoct. Koupil mi kafe, šli jsme si sednout do Hyde Parku a začali jsme zjišťovat informace jeden o druhém, přece jenom..s kamarádem se učí líp, než s někým, o kom nevíte vůbec nic. A několikrát předtím jsme se už potkali díky A. takže jsem v tom neviděla sebemenší problém. 
Věc se ale má tak, že řeč o angličtině se vůbec nekonala. Pan "H" totiž hned po zjištění toho kolik mi je a jak dlouho se s A. znám usoudil, že jsem výborná kandidátka pro (pravděpodobně fake) sňatek. Kvůli papírům jak jinak. Řekl mi, jak jsem určitě skvělá, protože jsem dlouho s A. a A. je naprosto úžasný člověk a nikoho blbého by k sobě (ať už co se týče vztahů nebo bydlení) nepustil. A tak se mě z ničeho nic zeptal (tuším, že to byl čtvrtek), jestli si můžu vzít v neděli volno, že se půjdeme vzít. A taky se mě zeptal, jestli se k němu přestěhuju před Ramadánem nebo až po něm. Přiznávám, po tomhle jsem rychle zdrhla a ještě jsem za to A. zdrbala ať už nikdy nikomu neříká, že ho doučím angličtinu.

Pan "Jestli mi nedáš pusu, zlomím ti ruku"

Tento kluk pracuje u nás v kuchyni a říkám na rovinu, mám ho hrozně ráda. Ale jako kamaráda a řekla jsem mu to několikrát. Ale on mi přinesl kytici růží, každý den v Ramadánu dělal kvůli mě speciální džus a koktejl a celkově se moc snaží. Ale já prostě nemůžu a nechci. Jo, je zlatý ale necítím k němu víc, než kamarádství. Možná i proto, jak se ke mě chová. Kdykoliv jsem v kuchyni, abych přinesla nějaké ovoce nahoru do restaurace, věčně se pošťuchujeme jako sourozenci, až je to občas už moc. Občas mě i při "hře" chytne za ruku, až tak, že to opravdu bolí. By the way...je mu 35. Kolikrát mě i nechce nechat projít zpátky nahoru do restaurace, protože mu nechci dát pusu. A taky ji nedostane. Bohužel.
Jo a mimochodem, víte, kdo je jeho bratranec? Kluk, který mi nabízel sex po 14 dnech od doby, co jsem tam začala pracovat. Jo, ten, co pláchnul zpátky do Maroka.

 

Pan "Dovol mi Ti ukázat, že mám něco mezi nohama"

Tento kluk se mnou taky pracuje a je už pěkně otravný. Je milý, hodný, určitě se dokáže postarat, ale absolutně nemá tušení, jak sbalit holku. A hlavně, já jím sbalená být nechci. Absolutně si ho nevšímám, ale ty jeho "dotyky omylem" mě už pěkně rozčilují. Nebo spíše rozčilovaly, protože jsem si s tím už poradila. Každopádně co dělal bylo, že když jsem stála zády k němu, prošel kolem mě a totálně se na mě natlačil tak, abych určitě zpozorovala, že tam dole toho ptáka má. Když se to stalo poprvé, myslela jsem si, že to bylo omylem, že neměl prostě místo kudy projít, ale když se to dělo opakovaně, došlo mi, že s ním asi něco není v pořádku a že to rozhodně neudělal náhodou.

Pan "Chci, aby ses na mě usmála, i když jsi smutná"

Tenhle kluk je poslední, kterého tady dneska uvedu. Ráda bych tento článek ukončila pozitivně. O tomhle klukovi nevím naprosto nic, pouze to, že to není Arab. Potkala jsem ho pouze jednou, ale i tak si myslím, že na něj jen tak nezapomenu. 
Jela jsem domů z práce autobusem a brečela jsem. Už si dávno nepamatuju, kvůli čemu to bylo. Jestli tehdy jak jsem chtěla odejít, nebo po hádce s někým...nevím. Každopádně jsem jela celá nešťastná domů a slzela jsem. Žádný hysterický záchvat, ale slzy po tvářích mi tekly. A ten kluk zrovna vystupoval, podíval se na mě, usmál se a mrknul na mě. I taková pro někoho pitomost mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři. A vždycky když jsem smutná, vzpomenu si na něj a je mi o trošku lépe.

No a z dnešního článku je to všechno. Budu ráda, když mi dáte vědět, který z těchto kluků odrovnal nejvíc vás. Uvidíme se u dalšího článku :)

Vaše 
L.

1 komentář:

Děkuji moc za Váš nádherný komentář! :)

© 2013 - 2017 The Luckiness